Znáte Permaculture Network (Světovou sít permakultury), Global Ecovillage Network (Světovou sít ekovesnic), Transition Network (Světovou sít “měst přeměn”), Global Action Plan, The Natural Step, WOOF, AWAAZ Global Campaign Network nebo další světové iniciativy? Co mají společného? Kdo za nimi stojí? Co je motivuje k akci? Je to nové světové hnutí? Dotkne se to i nás? Pojďme se na odpovědi podívat v následujícím článku.

Jak to všechno začalo?

Samotné lidstvo je spjato s naší planetou Zemí od nepaměti. V průběhu tisíciletí našeho života jsme prošli neuvěřitelným vývojem. Jako lovci sběrači jsme se postupně naučili opracovávat kámen a ovládat oheň, a abychom se uživili potřebovali jsme okolo 26 km2 na osobu. Postupnou domestikací zvířat – dobytku, prasat, ovcí a koz a prvními zemědělskými pokusy s pšenicí, žitem, ječmenem a čočkou jsme mohli náš životní soběstačný prostor snížit na 0,25 km2. Tak začala vznikat první města, především v Sumerské oblasti, Mezopotámie a ústí velkých řek, kde příhodné přírodní podmínky naší planety Země poskytly prostor pro rozmanité druhy zvířat a rostlin k našemu životu. Úroda jeden krát za rok byla středobodem všeho, a tak postupně vznikala potřeba organizace, vlády, hierarchie, ale i obchodu. Zkrocení koní nomádskými kmeny vedlo k jejich využívání v zemědělství, ale i ve válkách, a částečně začalo osvobozovat lidstvo společně s dalšími ochočenými zvířaty od fyzicky náročné práce, tím se postupně zlepšují podmínky lidstva na planetě Zemi.

Oslí a velbloudí karavany podporovali rozvoj obchodu a postupně propojovali jednotlivá města, koncentrace moci. Čím větší obchod, tím větší moc. Postupně vznikají říše s větší koncentrací moci jako Perská říše, Dynastie Han, Římská říše a další, které neustále toužily po větší a větší koncentraci moci. Víra v jednoho Boha – Nejvyšší inteligenci se postupně začíná tříštit do jednotlivých náboženských směrů. Z judaismu vzniká křesťanství a následně islám, na východě se objevuje budhismus a hinduismus. Toto tříštění víry vede postupně k propojování s mocí a víra se postupně stává nástrojem pro její upevnění.

 V 15. století lidská populace od svého počátku dosáhla velikosti 400 mil. lidí. Posledním článkem v propojení všech kontinentů bylo objevení Ameriky, které vedlo k vytvoření světového obchodu a počátku globalizace. Větší směna jídla znamená více kalorií – energie a další rozvoj populace. Za dalších 300 let se populace zdvojnásobuje na 900 mil. lidí. Touha lidí po moci a shromažďování stále více a více věcí vede k rozvoji zbraní, drancování Ameriky, hromadným nemocem, obchodu s otroky z Afriky do Ameriky, kácením lesů a vytvářením monokulturních plantáží cukrové třtiny.

V 17. století byla většina práce odvedena lidskými silami za pomocí zvířat, avšak touha po další energii vede k masivnímu kácení lesů a také k objevu uhlí. Významným milníkem v etapě lidstva je vynález prvního parního stroje v 18. století, který svou geniální kombinací energie (především uhlí a páry) a stroje osvobozuje lidstvo od používání svých vlastních svalů a vede ke vzniku průmyslové revoluce. Planeta začíná být protkána železnicemi s parními vlaky, koncem 19. století se začínají objevovat automobily a letadla a také nachází uplatnění další energeticky vyčerpatelný zdroj – ropa. Propojování světa pokračuje i v informační oblasti, telegraf a telefon doručí vzkazy rychlosti blesku. Nároky na energii se dále zvyšují vynálezem elektřiny.

Technologický pokrok, další rozvoj světového obchodu a touha po moci vede k vyšším inovacím až ke vzniku 1. a 2. světové války, to vše poháněné fosilními palivy, které vznikaly po mnoho milionu let v nitru naší planety Země. Na druhou průmyslovou revolucí charakterizovanou pásovou výrobou, využíváním elektřiny a spalovacích motorů navazuje třetí s příchodem mikroprocesorů a počítačů a automatizací výrobních linek. Čtvrtá průmyslová revoluce přináší automaticky řízené systémy, digitalizaci, robotizaci, globální světovou síť Internet, rozmach bankovních produktů a finančních derivátů, slibuje růst produktivity, HDP, světového obchodu, investic i větší globalizaci a také stále více rozevírá nůžky mezi bohatými a chudými, zvyšuje nároky na energetické zdroje a regenerační schopnost naší planety Země.


Díky zlepšení životních podmínek a vyššímu využívání energie jsme koncem 20 století dosáhli více než 6 mld. a během 20 let jsme dosáhli 7 miliard. Jsme hlavní hráči na planetě Zemi. Naučili jsme se využívat 50 tis. krát více energie než naši předci před cca 10 000 lety. Začínáme postupně mluvit o Antropocénu – období, kdy lidstvo svou činností globálně ovlivňuje zemský ekosystém.

Proč Antropocén?

Lidstvo jako jeden z mnoha druhů na planetě Zemi svou činností stále více a více ovlivňuje zemský ekosystém. Koncem 17. století Evropané ovládali cca 35% pevniny na zemi, o 200 let později (začátkem 20. století) již ovládají 85% naší planety Země. Ve 20. století jsme masivně začali využívat neobnovitelné zdroje planety Země nahromaděné za několik tisíc let a nevědomě jsme si zvyšovali svou životní úroveň činnostmi, které mají významný dopad na životní prostředí, celý zemský ekosystém, planetu Zemi. Podle výzkumu NASA 97% odborníků na klima se shoduje, že světový trend v oteplování během posledního století je s největší pravděpodobností způsoben právě lidskou činností.

Díky našemu neuvědomělému zásahu lidstva a snaze neustále zvyšovat zisk a HDP zjišťujeme, že naše planeta Země stůně. A je to živý organismus se vším všudy, zaběhnutými koloběhy přírody od koloběhu stopových prvků a minerálů až po koloběh vody, svými různorodými potravinovými řetězci založenými právě na diversitě fauny a flóry na souši, v řekách i oceánech, ale i živoucími organismy, kteří dohromady činí naši planetu Zemi tím, čím právě je.

I my jako lidské bytosti máme při zvýšené teplotě o 1-1,5 stupně Celsia určité příznaky nemocí jako bolesti hlavy, slabost či malátnost. Při dalším zvyšování o 1-2 stupně Celsia se dostáváme do stavu, kdy máme halucinace, křeče a nejsme schopni vstát z postele. Při zvýšené teplotě o 4-5 stupně Celsia na hodnoty 41-42 stupňů Celsia dochází k poškození mozku, trvalým následkům a někdy i smrti, pokud nezasáhneme patřičnou pomocí, abychom podpořili regenerační schopnosti našeho těla jako živého organismu a uvedli ho zpět do normálu.

Planeta Země má také své příznaky nemoci jako světové oteplování oceánů, tání ledovců a zmrzlé masy v oblastí severního a jižního pólu, nižší sněhové srážky a rychlejší tání sněhu v zimním období, zvyšování hladin oceánů, výkyvy v extrémním počasí jako extrémní sucha, přívalové deště nebo zvýšený počet tornád, ztráta biodiversity, zvýšená migrace lidí díky ztrátě současných obydlí a postupně lidstvu předkládá další a další příznaky nemoci s postupným zvyšováním své průměrné teploty. I Světová Energetická Agentura (IEA) ve své studii Energy and Climate Change z roku 2015 upozorňuje na nastavený trend k dalšímu zvýšení teploty o cca 2,6 stupňů Celsia již ve 21. století při současném nastavení bez razantního zásahu.

Zde lidstvu planeta Země předkládá svůj účet:

  • Ztráta biodiversity (rozmanitosti v přírodě) – většina odborníků souhlasí, že lidské činnosti urychlili míru vyhynutí druhů. Tuto etapu nazývají šestým největším vyhynutím planety Země. Přesná míra zůstává kontroverzní, některé studie naznačují, že až 50% počtu živočišných jedinců již zaniklo, což ohrožuje i základ lidské existence.

  • Změna klimatu – především zvýšením obsahu oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře. Vědecké studie z roku 2013 přičítají lidské činnosti přibližně zdvojnásobení tohoto ukazatele (z 180-280 ppm nad 400 ppm) s rostoucím trendem. Většina tohoto nárůstu je především způsobena spalováním fosilních paliv jako je uhlí, ropa a zemní plyn.

  • Chemické znečištění znečištění ovzduší chemickými látkami z průmyslu a motorových vozidel, světelné znečištění nočního a denního režimu, hlukové znečištění z vozovky, letadel a průmyslu, kontaminace půdy uhlovodíky, těžkými kovy, herbicidy a pesticidy, radioaktivní kontaminace z výzkumu jaderné energie a jaderných zbraní, tepelné znečištění, znečištění vod z komerčního a průmyslového odpadu, ale i znečištění plasty. Dopady jsou zatím předmětem vědeckých studií.

  • Okyselení oceánů – pokles pH oceánů způsobený pohlcováním CO2 z atmosféry. Odhaduje se, že 30-40% CO2z lidské činnosti uvolněné do atmosféry se rozpouští do oceánů, řek a jezer. Vědecké výzkumy dokládají, že kyselost oceánů v posledních deseti letech převyšuje historických hodnot a v kombinaci s dalšími oceánskými biochemickými změnami by mohla být narušena funkčnost mořských ekosystémů včetně důležitých zdrojů potravy pro lidstvo.

  • Úbytek stratosférického ozónu – vznik ozónové díry a úbytek ozónu ve stratosféře je způsobeno používáním chemikálií, zejména chemických halogenovaných uhlovodíků, rozpouštědel a pěnidel (freony, halony). Úbytek ozónu má za následek zvýšený výskyt rakoviny kůže, poškození zraku a snížení imunity jak u lidí tak i u zvířat (také velryb) a rostlin. Montrealský protokol z roku 1987, který zakazuje výrobu CFC, halonů a dalších chemikálií, které poškozují ozonovou vrstvu je v současnosti považován za nejúspěšnější dohodu o životním prostředí. Předpokládá se, že samotná regenerační schopnost planety Země v této oblasti dosáhne plného zotavení ozónu kolem roku 2075.

  • Zatížení atmosférickým aerosolem – vzniká nejen sopečnou činností, ale také lidskou činností jako je spalování uhlí, ropy, dřeva nebo odpadů, těžba uhlí, kamene či štěrku a automobily s dieselovými motory bez filtru pevných částic. Nejvýznamnějším lidským zdrojem pevných částic v ovzduší je zemědělství, které si připisuje polovinu znečištění. Dopady a rozsah znečištění jsou zatím předmětem vědeckých studií.

  • Změna ve využívání půdy – hromadné kácení lesů a odlesňování pro rozšiřování měst a průmyslovou a zemědělskou činnost vede ke ztrátě volně žijících živočichů, degradaci a fragmentaci stanovišť, ale také ke zvýšení CO2 v atmosféře. Americká lesní služba předpokládá, že do roku 2060 se prostor pro lidstvo rozšíří o dalších 40%, což způsobuje přesun a koncentraci volně žijících živočichů. Přírodní ekosystémy mají následně velmi omezený prostor pro udržení celkové stability na planetě Zemi.

  • Globální využití sladké vody – budování rozsáhlých přehrad, přívalové deště a velmi nízká absorpční schopnost zemědělské půdy vede k častým povodním. Ve většině oblastí světa je okolo 70% sladké vody využíváno pro zemědělství. Odhaduje se, že do roku 2050 bude pro uživení 9,8 mld. lidí potřeba navýšit o 50% zemědělskou produkci, což bude vyžadovat cca 15% nárůst čerpání sladké vody. Tím se opět omezuje prostor pro sladkovodní živočichy a rostliny a snížení rozmanitosti v přírodě.

  • Narušení biochemického koloběhu látek (zejména koloběhu dusíku a fosforu) – důsledek rozsáhlého pěstování luštěnin (zejména sója) a masa a rostoucího používání chemických hnojiv zejména v zemědělství, znečištění vozidly a průmyslových zařízení lidstvo zdvojnásobilo přenos stopových plynů dusíku z půdy do vodních systémů a ze Země do atmosféry, kde ničí atmosférický ozón a přispívá ke globálnímu oteplování a kyselým dešťům, které poškozují dýchací soustavu lidí a živočichů. Lidský zásah do koloběhu fosforu vzniká při nadměrném používání fosforečných hnojiv, kde zvýšené množství fosforu škodí vodním ekosystémům, což vede k tvorbě jedovatých vod, nadměrnému růstu řas, jejich hnilobám a zvýšení úmrtnosti zvířat a rostlin.

Jaké má naše planeta limity?

Tuto otázku si začali klást vědci již v druhé polovině 20. století. V roce 2009 limity planety Země dostali jasnější rámec. Skupina 26 světových odborníků (akademiků, vědců, klimatologů, specialistů na životní prostředí včetně laureáta Nobelovy ceny) pod vedením profesorů Johana Rockströma ze Stockholm Resilience Center a Willa Steffena z Australské národní univerzity navrhli rámec „limitů planety Země“, aby mohli definovat „bezpečný prostor pro lidstvo“ jako předpoklad pro udržitelný rozvoj lidstva na planetě Zemi jako tomu bylo po 10 000 let v období Holocénu. Vznik „limitů planety Země“ má právě základ ve vědeckých studiích, které poukazují na skutečnost, že od počátku čtvrté průmyslové revoluce lidská činnost se postupně stává hlavním tvůrcem klimatických změn na planetě Zemi. Pokud lidstvo svým chováním a jednáním „překročí“ určitou úroveň definovanou jako „limity planety Země“ je vysoká pravděpodobnost, že odstartuje nevratnou a náhlou klimatickou změnu. Definovaných 9 limitů planety Země, pokud nejsou překročeny, dávají prostor pro udržitelný rozvoj na planetě Zemi pro lidstvo i přírodu.

V současnosti jsou již některé „limity planety Země“ překročeny a ostatní svým trendem směřují také ke svému překročení. Jedná se především o oblasti Změna klimatu (měřeno koncentracemi CO2 v ovzduší a radiací), ztráta biodiversity (měřeno mírou vyhubení – počet vyhubených druhů na milion druhů za rok) a narušení biochemického koloběhu látek koloběh dusíku (antropogenní dusík odstraněný z atmosféry v milionech tun ročně). Již samotné definování limitů je stále předmětem diskusí (není uvažováno o vzájemném propojení jednotlivých oblastí, které může ještě více snižovat definované limity, pokud jsou v jiných oblastech překročeny), nicméně o trendu dopadů lidské činnosti panuje většinový konsensus. Dvě z 9 oblastí (chemické znečištění a Zatížení atmosférickým aerosolem) zatím nemají vyčísleny dopady. Vědci předpokládají, že pokud svou lidskou činností překročíme 5 limitů, můžeme velmi pravděpodobně odstartovat nekontrolovatelné změny na planetě Zemi, které mohou vést k významnému omezení života pro lidstvo.

V roce 2015 tento koncept byl rozšířen a výsledky byly prezentovány na Světovém Ekonomickém Fóru v Davosu v lednu 2015.

Právo na důstojný život

V roce 2012 Kate Raworth z Oxfam navrhla zahrnutí „sociálních hranic“ lidstva do konceptu. Tím propojila oblast „bezpečného prostoru pro lidstvo“ definovaným právě 9 limity planety Země s „odstraněním chudoby a právem na důstojný život pro všechny“. Ve svém konceptu vycházela z Rio+20 konference OSN o udržitelném rozvoji, kde byly definovány cíle udržitelného rozvoje a také 11 oblastí pro důstojný život.


Prostor mezi limity planety Země a právem na důstojný život je právě bezpečný a spravedlivý prostor pro lidstvo, který je postavený na sociálně a ekologicky udržitelném ekonomickém rozvoji tak, abychom poskytli právo na důstojný život všem a zároveň udrželi dopady lidské činnosti v bezpečné zóně a neohrozili regenerační schopnost a živoucí ekosystémy naší planety Země.

Odkrytí karet současnému systému

V současnosti lidstvo překročilo 3 z 9 limitů a další 2 oblasti se snaží vědecká obec vyčíslit. Současně na naší planetě je stále 13% populace, která nemá dostatek jídla, 19% lidí žije bez elektrické energie a 21% lidí nemá dostatečný příjem ke svému živobytí. Kate Rawoth dochází k překvapujícímu zjištění. Abychom vymýtili hlad a podvýživu potřebujeme pouze 1% ze světových zásob jídla, abychom zajistili elektrickou energii všem obyvatelům naší planety potřebujeme zvýšit o 1% CO2 emise nebo abychom zajistili všem lidem dostatečný příjem ke svému živobytí potřebujeme pouze 0,2% ze světového příjmu. K odstranění sociální nerovnováhy není zapotřebí vůbec překračovat limity planety Země, ale změnu současného systému. Lidstvo využívá darů planety Země v daleko menší míře než nám naše planeta nabízí.

Tento koncept byl také původně zahrnut jako „nultá verze“ ve výstupech z OSN Konference o udržitelném rozvoji v Rio de Janeiro, 2012, nicméně na poslední chvíli byl vyřazen. Jako jedním z důvodů bylo poukazováno na „příliš nový koncept“, který by svět mohl na mezinárodní úrovni akceptovat a oficiálně použít.

Kdo tedy vytváří tlak na naší planetu Zemi, když v současnosti ve světě trpí miliardy lidí? Je to nadměrná spotřeba zdrojů nejbohatší populací, růst střední třídy ve světě a neefektivní využívání zdrojů. Současný systém udává trend, kdy každou minutou většina lidí (téměř ¾ populace) stále více chudne a chudne a za pomoci čtvrté průmyslové revoluce včetně IT technologií 8% nejbohatších lidí ovládá a globálně stále upevňuje svou dominanci a moc ve světě a zvyšuje svůj majetek, který v roce 2016 činil více než 86% světového bohatství.

Dotýká se to i nás osobně?

Zdroj: AFP Photo/Handout/NASA

Domov, znamená pro každého na naší planetě Zemi úplně jinou věc. Pro někoho to může být dům, město nebo stát. Domov je něco, co každý z nás chce chránit. Lidé půjdou až na hranici svých možností, aby uchránili své domovy. Každý z nás miluje svůj domov. Pokud necítíme, že máme svůj domov, riskujeme vše, abychom mohli svůj domov najít. Čím dál jsme od domova, tím více se nám po něm stýská. Je to pouze otázka pohledu a vzdálenosti. Drtivá většina všech lidí, kteří se dostali do vesmíru za posledních 50 let si uvědomili, že naším domovem je právě naše planeta Země, to je náš domov. A náš domov, naši planetu Zemi, bychom měli chránit jako posvátnou bytost.

Frank Borman při návštěvě na Měsíci v roce 1968 řekl: “Když jste konečně na Měsíci a díváte se zpátky na planetu Zemi, všechny ty rozdíly a národní šarvátky prostě jednoduše zmizí a dojdete k poznání, že možná právě toto je jeden svět. A proč k sakru se nemůžeme naučit žít společně jako slušní lidé?”

Každý z nás je napojený na naši planetu Zemi, náš domov. Je úplně jedno, kde bydlíme, jakým jazykem mluvíme nebo jaké jídlo jíme. Planeta Země je naším domovem a měli bychom se o náš domov starat stejně tak, jako o vše v našem domově. To by měl být náš cíl. Měli bychom se stát občany planety Země.

Jedna loď zvaná Země

Lidstvo se teď nachází jako na velké lodi zvané Země v širém oceánu. Země je prvotřídní loď vybavená nejmodernějšími technologiemi, v každé místnosti se nachází kamery a počítače, jídlo je rozváženo z centrálních kuchyní a elektronicky je řízen celý provoz včetně obsluhujícího personálu. Na lodi jsou různé skupinky lidí. Někteří mají zlaté prostorné kajuty s výhledem na širé moře, dostatkem jídla a pití, velkým obsluhujícím personálem, nádhernými diamantovými obrazy, kůžemi z exotických zvířat a sloními kly zdobené stěny, přehledem, co se děje v jakékoliv kajutě i podpalubí, a stále touží během jízdy vlastnit a využívat další ještě prostornější a bohatší kajuty a mít více kamer po celé lodi. Jiní se tísní s ostatními v prostorech bez oken v podpalubí, za tmy sotva lapají po dechu a touží mít alespoň jednou denně něco k snědku. Nálada ani mezilidské vztahy na lodi není dobrá. Někteří mají možnost vyjít ven a projít se po palubě. Při lepším pozorování mohou vidět, že loď Země má několik trhlin po jednom boku. Část z nich nevěnuje trhlinám pozornost nebo mávne nad nimi rukou. Raději se vrátí do svého pohodlí a užívá si nahromaděného bohatství v kajutách a přemýšlí dále, jak získat větší kajutu. Ve svých volných chvílích zatloukají další skobu do zdi, aby mohli připevnit nově získaný zlatý obraz z exotických ptačích peří. Vůbec si však neuvědomují svým chováním, že tato a další přibité skoby vytvářejí právě trhliny na naší společné lodi Země a pokud si to uvědomují, tak to prostě ignorují či tají. Jiní se také vrátí zpět do podpalubí a dále touží po něčem k snědku. Jejich životní podmínky a utrpení je vybízí k postupnému navštěvování dalších kajut s nadějí na lepší život.

Některým to však nedá. Postupně pozorují a obcházejí další část paluby a zjišťují, že trhliny jsou i na druhém boku a neustále se tlakem vody zvětšují. Palubní personál již vyslal své zástupce, aby díry zadělali, ale je to nad jejich síly. Postupně se na palubě objevují další a další cestující, kteří buď mají špatné tušení, ale neví přesně z čeho, nebo již vnímají výkyvy lodi a nestálý běh motoru přímo ze své kajuty a přišli se podívat, co se skutečně děje. Celkový počet děr a rozsah škod zatím ještě není zcela znám, nicméně již teď je jisté, že pokud razantně nezasáhneme, naše plavba na lodi Země nemusí dopadnout pro lidstvo dobře. V tuto chvíli je úplně jedno zda sedíme v podpalubí či ve zlaté prostorné kajutě, protože záchranné čluny v rozlehlém oceánu nám stejně nebudou nic platné. Je potřeba jednat.

Co dál?

Co máme společného? CÍL! Zachránit naši loď Zemi, abychom mohli dále bezpečně plout po širém oceánu.

Kdo potřebuje jednat? VŠICHNI, kdo se nachází na lodi Země a chtějí dále plout. Je úplně jedno, zda to jsou cestující ze zlatých kajut nebo z podpalubí či obslužný personál. Důležité je, že chceme současný stav řešit. Někdo přidá ruku k dílu, jiný podpoří finančně.

Máme plán na záchranu lodě? ČÁSTEČNĚ ANO, někteří pasažéři na něm usilovně pracují a postupně přidávají a zpřesňují jednotlivé části. Stejně tak se k nim přidávají další a další pasažéři, aby jim pomohli. Některé oblasti vyžadují ještě další usilovnou práci.

Kdo to vlastně vede? KULTURNÍ KREATIVCI uvědomělí lidé, kteří vytvářejí na základě pozorování a za použití hlavních principů inovativní řešení šité přímo na míru dané lokalitě, vytvářejí změnu celého systému – kulturní změnu, a to nejen ve vnějším světě, ale také uvnitř sebe samých díky neustálému osobnímu a duchovnímu rozvoji. Žádné vedení, pouze koordinace a sdílení poznatků.

Jaký je záchranný plán?

Plán se skládá z jednotlivých bodů, které potřebujeme udělat a které probíhají současně. Zde jsou hlavní body záchranného plánu:

  • Monitorovat díry a jejich velikost a vývoj

    • Hlavní náplň vědeckých a výzkumných center, universit, specializovaných pracovišť a některých neziskových iniciativ (např. NASA nebo OSN a další)
    • Hlavní zásada: vědomé šíření informací o problému a jeho vývoji bez zkreslování a zatajování (primární kanál – Internet, ostatní média velmi sporadicky)

  • Zabránit dalšímu zbytečnému tvoření děr

    • Hlavní náplň světových kampaní a petic (např. AWAAZ GLOBAL CAMPAIGN NETWORK, Greenpeace a další)
    • Hlavní zásada: iniciativy vycházejí od lidí a jsou lidmi podporované jak svými hlasy tak i finančně. Finanční zdroje získané pouze od jednotlivců

  • Vytvořit a testovat nové systémy, které budou v souladu s naší lodí Země

    • Impulsem celé transformace jsou kulturní kreativci, kteří vytvářejí inovativní řešení pro sociálně a ekologicky udržitelný ekonomický rozvoj lidstva a své praktické poznatky sdílejí v rámci mezinárodních sítí (např. Světová síť permakultury nebo Světová síť ekovesnic).

    • Hlavní zásada: řešení založená na zkoumání zákonitostí v přírodě (každá lokalita má také svá specifika) a použita pro veškerou lidskou činnost

  • Šířit osvětu o úspěšných inovativních řešeních a vzdělávat širší část cestujících

  • Postupně zavádět nové úspěšné systémy, které učiní stávající systémy zbytečnými či je významně transformují

    • Hlavní tažnou silou jsou transformační iniciativy stávajících systémů (např. Světová rostoucí sít Transition Towns – „Měst Přeměn“ nebo Plastic Oceans)

    • Hlavní zásada:inspirovat se u úspěšných inovativních řešení a vědomě transformovat stávající systémy na unikátní lokální soběstačné systémy, které si vytvářejí lidé sami pro sebe v rámci vědomých komunitních iniciativ

  • Spravit díry a nastavit harmonii mezi cestujícími a naší lodí Země

    • Hlavní náplní mezinárodních záchranářskýcha harmonizačních iniciativ (např. The Ocean Clean Up, Brownfields cleanup a další)

    • Hlavní zásada: odstranění škod, které jsme svou nevědomou lidskou činností udělali, a podpora přirozené regenerační schopnosti naší lodě Země.

Celkový záchranný plán v každé své části vyžaduje jistou koordinaci, znalosti a nástroje, které jsou zapotřebí pro celkovou transformaci nejen planety Země, ale hlavně nás samých. Klíč k jejímu úspěšném zvládnutí můžeme nalézt například v transformačních programech zaměřených na oblasti udržitelnosti v rámci Světové sítě ekovesnic, které se zaměřují primárně na propojování se navzájem do lokálních komunit (podpořené nástroji nenásilné komunikace a sociokracie), propojování se s přírodou a naší planetou Země a také propojení se s naším nitrem.

Světové hnutí tady je, transformace již probíhá. Mluvíme o novém systému a uspořádání. Dáváme tomu různé přívlastky jako Nová ekonomika (New Economy), Regenerativní ekonomika (Regenerative Economy), Solidární ekonomika (Solidarity Economy), Další Ekonomika (Next Economy), Pečující ekonomika (Caring Economy), Sdílená ekonomika (Sharing Economy), Prosperující odolnost (Thriving Resilience), Odolnost komunity (Community Resilience), Ekonomika komunity (Community Economics) a jiná jména.

Je to hnutí, které nahrazuje výchozí systém, globální ekonomiku přetížení, kontrol, plýtvání a konzumu novou ekonomikou založenou na respektování biofyzikálních omezení naší planety Země, upřednostňující decentralizaci a vzájemnou podporu. Je to ekonomika založená na sociálně ekologickém udržitelném rozvoji. Toto hnutí je unikátní tím, že oblasti, které se dříve řešili odděleně jako životní prostředí, sociální spravedlnost, práce, demokracie nebo domorodé právo, propojuje holistickým inovativním způsobem do ucelených lokálních řešení, které respektují jednotlivce, komunitu, lidstvo i další společenství na této planetě Zemi.

Na závěr bych rád zmínil jeden citát od americké antropoložky Margaret Meadové:

„Nikdy nepochybuj o tom, že malá skupina odhodlaných občanů může změnit svět, ve skutečnosti to je jediný způsob, jak ke změně světa kdy došlo.“

Je opravdu jen na každém z nás zda a jak aktivně se zapojíme do této transformace a opravy lodi zvané Země, čas běží a nikdy nevíme, kdy se tato loď nenávratně a náhle začne potápět.

Otázky k zamyšlení a uvědomění si souvislostí:

  • Nelíbí se mi současný systém? Mohu ho změnit kritizováním a opovrhováním? NE! Přijměte situaci jaká je a zaměřte se na aktivity, které nás společně mohou posunout k lepším zítřkům. Historii opravdu nezměníme.

  • Jakým činnostem věnuji svou pozornost? Které z nich jsou spojeny s výše uvedeným záchranným plánem?

  • Které místní iniciativy probíhají v místě mého bydliště či práce?

  • Znám některé národní iniciativy v této oblasti?

  • Chtěl bych se zapojit do některé z nich? Kolik času jsem ochoten poskytnout?

  • Co mi brání některou z těchto iniciativ finančně podpořit?

  • Chci se aktivně připojit k zemesouzneni.cz?

Pokud se ti článek líbil, pošli odkaz dále a napiš své odpovědi do komentářů. Těším se:-)